Výcvik mi dal především větší šíři porozumění sobě i lidem ve svém okolí. Rozšířil škálu mého vnímání lidí a jejich chování. Dokážu lépe analyzovat situace, i ty, které se týkají mě samotné. Náhled do různých technik mi pak dává celý rejstřík způsobů, jak pomoci sobě nebo jiným lidem bez ohledu na výběr či kombinaci technik.

Díky výcviku se cítím bezpečněji, jsem více vědomá „tady a teď“, lépe naslouchám a zároveň se cítím být vyslyšena s respektem — obojí bez vynášení soudů.

Díky výcviku jsem pochopila, jak důležité je nebrat si věci osobně a nedělat si domněnky. Že svět není černobílý, každý má svou optiku a způsob, kterým vnímá svět kolem sebe. I když vedle sebe stojí dva lidé a dívají se na stejnou věc, každý ji může popsat a vnímat jinak — a většinou také vnímá.

V krizi si mnohdy stačí jen poodstoupit a podívat se na stejnou situaci z jiného úhlu. S dětskou zvídavostí se zajímat a doptávat druhého, jak to vnímá on. Neptat se „proč“, ale „jak?“ nebo „v čem je tvůj pohled jiný?“ či „co můžu změnit, abych to viděla jako ty?“.

A pokud chci dělat nějaké změny, potřebuji vědět, kam směřuji a co je cíl. Po cestě si hlídat, že ten směr držím, a hlavně potřebuji mít naplněné svoje energetické zásobníky. Být si vědomá svých potřeb a naplňovat si je. Být sama pro sebe na prvním místě — teprve pak můžu být pozorná, všímavá a nápomocná i světu kolem sebe.

Výcvik mi dal možnost vykouknout ze své temné ulity a vidět svět v barvách. Díky výcviku jsem mohla začít žít svůj vlastní svobodný život. I když je to někdy těžké, je úžasné, jak podporující skupinu lidí díky tomu kolem sebe mám.

Mně výcvik také pomohl lépe chápat jednání své i druhých, včetně toho, proč jsou změny někdy tak těžké, přestože by je člověk rád udělal. Že to není jen o vůli, a už vůbec ne o selhání.

Najít zdroje energie je základ — bez nich to prostě nejde. Nebojovat sám se sebou, ale uvědomit si, že to, co člověka drží ve starých vzorcích, není slabost, ale jeho vlastní síla přežití. A tu sílu se pokusit využívat jinak než dosud.

Pravdivě pojmenovávat věci, procesy a příběhy. Že změna je vždycky možná. A také že má svůj čas. Je toho o dost víc, co bych mohla napsat, ale to bych se nevešla do stručné esence

Pro mě výcvik znamenal transformaci vlastního přístupu k sobě samému a lepší pochopení jednání druhých i toho, z čeho může jejich jednání pramenit. Největším přínosem výcviku pro mě není to, co jsem se naučil, ale kým se díky němu postupně stávám.

Otevřela jsem si staré rány a našla způsob jak je zhojit. Přišla jsem o část své naivity, čímž jsem získala nový pohled na realitu. Prošla jsem si bolestí, ale vykoupeno mi to bylo růstem a získáním mechanismů pro spokojenější žití.

Mám větší důvěru v sebe samu, lépe pracuji se svými emocemi, dokážu nastavovat zdravé hranice a rozpoznat, co je moje a co už patří druhým. Díky tomu jsem klidnější, autentičtější a moje pracovní i osobní vztahy jsou mnohem kvalitnější. Výcvik bych doporučila každému, kdo chce opravdu vyrůst jako člověk.